Dva dobrodruzi na cestách

Znaveni prací, všedními dny, zodpovědností, výchovou dětí a stereotypem....jednou do roka ale bezstarostní dobrodruzi, kteří neřeší, kde složí hlavu, zda dojedou či dotlačí, kam odbočí na křižovatce, kdy a jak se najedí, v kolik půjdou spát či vstanou ... . Dovolená jen pro otrlé, po celoroční práci si to zasloužíme. Stáváme se bezdomovci a moc si to užíváme! 

Antonína - tak se jmenuje náš Velorex, jsme zakoupily 3.6 2020. Byl po kompletní renovaci, ale jak se ukazuje, práce na něm nikdy nekončí a je pořád co řešit. Pořád se učíme, ladíme formu a vychytáváme dětské nemoci a nedokonalosti. Všechny úpravy a opravy se snažíme dělat citlivě, nechceme moderní bezporuchové auto, chceme veterána s duší a co nejvíc v originálním stavu. Naprosto jsem mu podlehl a má žena si také zvykla :). Už po 2 měsících našeho společného soužití jsme vyrazili na naší první společnou velorex-expedici na Slovensko. Od té doby je velorex-dovolená to, na co se celý rok těšíme. 

Jízda Velorexem je naprosto nezaměnitelná. Nejedeme o moc pomaleji než auta či motorky, ale dost pomalu na to vše vnímat. Vůně polí po orbě, rozkvetlé louky, kuchyň místních restaurací, letní déšť ... . Můžeme jet bez střechy, užívat si vítr ve vlasech jako na motorce (a to bez helmy), nebo nandat střechu a užívat si výhod auta. Jsme v těsném kontaktu s vozovkou ale i s místními lidmi, kteří nás vždy mile vítají a sami se snaží s námi navázat kontakt. Děti nám nadšeně mávají, ukazují si na nás a všichni se usmívají (děti často spíš posmívají :) ) , to v dnešní době není už tak obvyklé ......nabíjí nás to.